zapadlej krám

Ewa Farná

Snad mo?ná zítra já nebudu stejná,
u? nechci být dál obyèejná.
Jsou veèery del?í,
já dospìlej?í ne? ostatním mù?e se zdát.

Jsem kapkou v moøi,
co hráze boøí
a devátou vlnou se tváøí.

Proè jak zapadlej krám cítit se mám, kdy? svítá....
Dnes u? neotvírám, ve vý?kách si lítám.
Dál jak mìní se èas, poslouchám hlas, co øíká....
Nejsem protiklad, co øe?í? rád.
Padne noc ? chci ve vý?kách se líbat.

Den línì snídá, èas dál si bì?í,
já dne?nímu ránu nevìøím.
?e pro pár kouzel, svìt neprobouzel....
A tak v de?ti mám sama stát.

Proè jak zapadlej krám cítit se mám, kdy? svítá....
Dnes u? neotvírám, ve vý?kách si lítám.
Dál jak mìní se èas, poslouchám hlas, co øíká....
Nejsem protiklad, co øe?í? rád.
Padne noc ? chci ve vý?kách se líbat.
Stejný stín, stejný splín, stejný smích já v sobì mám.
Nejsi tím, kdo mámin klín v téhle dobì nehledá.

U? mo?ná zítra já nebudu stejná,
snad mo?ná zítra neobyèejná ? chci se stát.

Proè jak zapadlej krám cítit se mám ?
Dnes u? neotvírám, neotvírám.
Dál jak mìní se èas, poslouchám hlas, co øíká....
Nejsem protiklad, co øe?í? rád.
Padne noc chci ve vý?kách se líbat.
kdy? svítá....
Pády nespoèítám, ve vý?kách si lítám.
Dál jak mìní se èas, poslouchám hlas, co øíká....
Nejsem protiklad, co øe?í? rád.
Padne noc ? chci ve vý?kách se líbat.