p&345;átelství

Ewa Farná

Od prvních vět,
znaly jsme svá přání nazpaměť.
Jen ty a já,
dvě holky, jedna du?e bláznivá.

V?dy bez řečí,
řekly jsme si pravdu do očí.
Co mí je tví,
tak začínalo na?e přátelství.

Čas to ale v?echno vzal a zase bě?í dál.

(Refrão)
Zdá se, ?e jedna druhé nevěří,
svoje plány a touhy u? ti nesvěřím.
A není proč na pravdu si hrát.

Zdá se, ?e ka?dá má dnes jiný směr,
teď u? vím, ?ivot nemusí být v?dycky fér.
Umí rozdávat a umí brát.

V dobrém i zlém,
se stává? opravdovým přítelem.
I já chci víc,
chci smát se s někým jen tak bez hranic.
Kdo z vás mě ochrání, před dal?ím mo?ným zklamáním?
To jen můj strach,
bije v?em kámo?kám na poplach.

Čas aby to v?echno vzal a zase bě?el dál!

(Refrão)
Zdá se, ?e jedna druhé nevěří,
svoje plány a touhy u? ti nesvěřím.
Není proč na pravdu si hrát.

Zdá se, ?e ka?dá má dnes jiný směr,
teď u? vím, ?ivot nemusí být v?dycky fér.
Umí rozdávatâ?¦

Umí brát, na?e malá velká tajemství.
Umí dát nová přátelství â?¦

Zdá se, ?e jedna druhé nevěří,
svoje plány a touhy u? ti nesvěřím.
Není proč na pravdu si hrát.

Zdá se, ?e ka?dá má dnes jiný směr,
teď u? vím, ?ivot nemusí být v?dycky fér.
Umí rozdávat a umí brát.

Čas to vzal a bě?í dál...