náhoda

Ewa Farná

Osud dlouhý prsty má, nám karty rozdává.
Ten, co včera spával v parku, dnes v?e vyhrává.
Říkám vám, kdo se náhod bál
stojí v prázdnu opodál.

Krok za krokem, pravá, levá ? prázdný náměstí.
Z dálky kdosi volá, ?e si ?lapu po ?těstí.
Přísahám, ?e se nevzdávám,
stopy náhod poznávám.

(Refrão)
Jenom v těch náhodách zatím číst se dá
Někdo vý? ne? já víc ví a zná.
Za nosem stále jdou v?ichni náhodou
svět se v nás jak se zdá, nevyzná.

?e je ?ivot o náhodách to u? dávno znám,
z plakátů jsi o?il, já tě v davu potkávám.
Z mých snů vstal, vedle mě teď stál
na něco se vyptával.

(Refrão)
Jenom v těch náhodách zatím číst se dá
Někdo vý? ne? já víc ví a zná.
Za nosem stále jdou v?ichni náhodou
svět se v nás jak se zdá, nevyzná.

Náhodou ? stojím blízko tebe nedýchám?
Je záhadou, co ti mám jenom říct?
Náhodou ? rad?i do desíti počítám?
Jen náhodou nic víc.

Krok za krokem, pravá, levá ? prázdný náměstí.
Z dálky kdosi volá, ?e si ?lapu po ?těstí.

(Refrão)
Jenom v těch náhodách zatím číst se dá
Někdo vý? ne? já víc ví a zná.
Za nosem stále jdou v?ichni náhodou
svět se v nás jak se zdá, nevyzná.